Děčín

Děčín se rozprostírá v široké kotlině na obou březích Labe při ústí řeky Ploučnice. Díky své poloze je Děčín často nazýván bránou severních Čech. Některé části města jsou součástí CHKO Labské pískovce. První písemná zmínka pochází již z roku 993. Ve 13. století byl na místě hradiště vybudován gotický kamenný hrad. Král Přemysl Otakar II. založil pod hradem královské město, které po celou dobu své existence vždy využívalo svých královských výsad.
Dominantou města je zámek se zámeckou zahradou a parky, který stojí na skále na pravém břehu Labe, nad soutokem Labe a Ploučnice. K dalším architektonickým zajímavostem patří staré děčínské mosty z 15. a 16. století - Staroměstský most a Ovčí můstek. Na náměstí několik historicky cenných objektů – např. kašna, měšťanské domy, novogotická radnice. Nedaleko náměstí stojí barokní kostel sv. Václava a Blažeje a ve čtvrti secesních vil budova synagogy. Dále tady najdete muzeum a zoologickou zahradu. V Děčíně-Loubí je největší český přístav s překladištěm.
Děčín je výchozím bodem do oblasti Lužických hor, Česko-saského Švýcarska, Krušných hor i Českého středohoří. Celá oblast je protkána hustou sítí značených turistických stezek, které vedou do nejkrásnějších míst. Značené cyklostezky jsou propojeny i s německými, prostřednictvím malých turistických přechodů. Oblast Labských pískovců - skalní stěny, špičaté ostrohy, skalní pukliny a všemožné skalní výtvory nabízí jedinečné podmínky pro horolezectví. Přímo ve městě najdete i koupaliště, jezdecké kluby, hřiště na všechny míčové sporty, zimní stadion, posilovny atd.

Městské informační středisko - Teplická 61, 40502, Děčín IV, tel.: 412 531 333, e-mail: dezka@space.cz
Informační středisko TINA - Sládkova 41, 405 01 Děčín I, tel./fax: 412 517 775, e-mail: tinadc@volny.cz
Informační středisko RAPED - Prokopa Holého 19, 405 02 Děčín 4, tel.: 412 532 568, e-mail: raped@volny.cz

Děčínský zámek - prohlídková trasa vede někdejším reprezentativním křídlem do soukromého apartmá majitele zámku a společenských místností v prvním patře. K nejzajímavějším prostorům patří Modrý sál s dochovanými nástěnnými malbami nebo Věžový kabinet s překrásným výhledem. Součástí prohlídky je také monumentální zámecká konírna. Nejpřitažlivějším místem zámku je zcela určitě Růžová zahrada, Web: www.zamek-decin.info

Oblastní muzeum - nabízí expozice věnované archeologickému výzkumu středověkého Děčína, gotickému sochařskému umění v regionu a ornitologickému obrazu Děčínska.

ZOO Děčín - leží v lesoparku na vrchu Pastýřská stěna. Je tvořeno rozsáhlou expozicí fauny Českosaského Švýcarska. Dále jsou tady přírodní výběhy pro medvědy grizzly a horské kopytníky, Ptačí dům, expozice Jižní a Severní Ameriky, koček rybářských, drápkatých opiček a vodního ptactva. Expozice nočních a terarijních zvířat je v pobočce zoo "Rajské ostrovy", na Teplické ulici, Web: www.zoodecin.cz

Plavecký areál Děčín - s vnitřním i venkovním provozem, termální vodou a tobogánem, Web: www.dcsportovni.cz

Maxičky
Osada v rozsáhlém lesním komplexu založená Maxmilianem z Thunu v roce 1671 a také po něm pojmenována.Původně dřevařská osada k spravování lesního hospodářství a ochraně lesního majetku před pytláky a požáry,dnes rekreační oblast na okraji Děčín

Děčínský Sněžník

Stolová hora Děčínský Sněžník (723 m n.m) se vypíná nad městem Děčín v panenské krajině Labských pískovců. Na nejvyšším bodě hory byla roku 1864 postavena 33 m vysoká kamenná rozhledna. Po vystoupání 153 schodů se z ní otevře překrásný kruhový výhled na Českosaské Švýcarsko, Labské pískovce, Lužické hory, Krušné hory, České Středohoří s Milešovkou a údolí Labe s četnými stolovými horami v Německu. Za perfektní viditelnosti lze dohlédnout přes Ještěd dokonce až k Jizerským horám.
Otevírací doba rozhledny je leden - březen a listopad – prosinec: po-pá (11:00 - 17:00), so-ne (10:00 - 17:00), duben – říjen: po-pá (11:00 - 17:00), so-ne (09:00 - 17:00). Dostanete se k ní z křižovatky před obcí Sněžník po červené turistické značce.

Dolní Žleb

Dolní Žleb je nejseverněji položenou obcí v Čechách a leží na levém břehu Labe. Donedávna to byla jediná ves, do které nevedla silnice. Spojení s okolním světem zajišťovala pouze železnice a převoz přes řeku Labe. Dnes sem vede silnice podél toku Labe od Čertovy Vody. Obec zanikla v roce 1980, kdy byla připojena k městu Děčín.
První doklady o osídlení obce jsou z roku 1515 a 1516, kdy zde stála hospoda. V roce 1774 byla postavena továrna na knoflíky jejíž zbytky se zde nachází dodnes. Dochovalo se tady i několik lidových stavení s dřevěným bedněním v patře. V obci stojí kostel Nejsvětější trojice z roku 1830. Nedaleko obce se nachází socha sv. Vojtěcha, patrona plavců, který hlídá místo které bylo až do 19. století postrachem plavců pro množství skalisek v řečišti.
Ves má převážně rekreační charakter. Je jedním z hlavních východisek horolezců ke skalním útvarům na levém břehu Labe. Známá je především skalní věž Jeptiška a na pravém břehu Mnich. Vede tudy také cyklostezka Praha - Drážďany. Cyklostezka v úseku Dolní Žleb - Bad Schandau v SRN je krásně hladce vyasfaltovaná a je ideálním terénem pro in-line brusle. Je dlouhá cca 9 km a prochází hlubokým pískovcovým údolím podél břehu řeky. Za obcí je přechod do Německa pro pěší a cyklisty.
V Dolním Žlebu slouží veřejnosti přívoz přes řeku Labe. Je určený pro pěší turisty, cyklisty a motoristy s vozidly do 20 tun.

Hřensko

Hřensko (něm. Herrnskretschen) je vstupní branou do Národního parku České Švýcarsko. Malebná obec ležící na soutoku Labe a Kamenice se zcela soustředí na cestovní ruch. S nadmořskou výškou 115 m n.m. je nejníže položenou obcí České republiky. Příroda, do níž je Hřensko zasazeno, je obdivuhodná. Oblíbený je mohutný kaňon Labe, z něhož vstupuje mezi skály neméně krásné údolí vinoucí se podél řeky Kamenice. Značná část obce se rozkládá v tomto údolí, které je z obou stran obklopeno vysokou hradbou skalních stěn. Díky nízkým teplotám mezi skalami se zde daří horským rostlinám, což je při nízké nadmořské výšce Hřenska raritou.
První zmínka o Hřensku pochází z 15. století, kdy zde stála krčma sloužící vorařům, od 16. století se zde začali usídlovat další obyvatelé. Obživu jim zajišťovala těžba a plavení dřeva, vznikaly zde sklady zboží a rozrůstaly se krčmy. Za panování hrabat Clary-Aldringenů došlo k prudkému rozvoji turistiky, byl zde založen jeden z prvních Horských spolků v Česku.
Hřensko je výchozím místem pro výlety na Pravčickou bránu, největší přírodní skalní most v Evropě a do soutěsek řeky Kamenice, kde je možné absolvovat projížďku na lodičkách s výkladem převozníka. Tyto turistické atrakce spojuje naučná stezka.

Mezní Louka

Mezní Louka leží v rekreační obci Mezná, v srdci národního parku České Švýcarsko. Původně tady stála lesovna. Od roku 1892 lázně, které byly změněné na hotel.
Mezní Louka je dnes významnou křižovatkou turistických a cyklistických stezek, které protínají celou oblast národního parku České Švýcarsko. Je také jedním z východisek naučné stezky Okolím Hřenska, která vede k Pravčické bráně. Značené trasy vedou i k Divoké a Edmundově soutěsce. Při silnici směrem na Hřensko roste mohutný exemplář smrku ztepilého tzv. Cikánský smrk, který je vysoký 30 m a starý kolem 200 let.

Pravčická brána

Národní přírodní památka Pravčická brána je největší přirozená pískovcová skalní brána na našem kontinentu. Je nejznámějším a nejobdivovanějším skalním útvarem Českého Švýcarska a symbol celé oblasti. Pravčická brána je výsledkem milióny let trvajícího zvětrávání v méně odolné části skalního masívu, tvořeného kvádrovými pískovci turonského stáří. Dno Pravčické brány leží v nadmořské výšce 415 m. Její rozměry jsou úctyhodné: rozpětí oblouku u dna 26,5 m, výška otvoru 16 m, šířka 7-8 m a minimální tloušťka 3 m. Vrcholová plošina brány je 21 m nad jejím dnem.
Velká návštěvnost Pravčickou bránu ohrožovala, proto byl vstup na vlastní skalní most v roce 1980 uzavřen a pískovcový útvar zpevněn speciální směsí s pryskyřičnou přísadou. Přístupné ale zůstaly skalní vyhlídky v jejím bezprostředním okolí. Je z nich krásný pohled nejen na bránu, ale i na další dominanty Českého a Saského Švýcarska.
Na místě původní chatrče z dubové kůry, poskytující jednoduché občerstvení byl v roce 1881 vystavěn malebný výletní zámeček Sokolí hnízdo s restaurací. Dodnes se v objektu dochovaly původní interiéry – v přízemí je stylová restaurace vyzdobená původními malbami a v prvním patře se nachází muzeum národního parku. K Pravčické bráně se dostanete pouze pěšky a připravte se na dlouhý a namáhavý výstup. Auto musíte nechat na parkovišti ve Hřensku (placené parkoviště za restaurací Klepáč) nebo dojet na parkoviště na Mezní Louku (u hotelu Mezní Louka). Toto jsou dva výchozí body pro výlet na Pravčickou bránu.

Divoká a Tichá soutěska

Divoká a Tichá soutěska leží na řece Kamenici u německých hranic u obce Hřensko nad Děčínem. Do konce 19. století se po říčce Kamenici - Tichou (Edmundovou) a Divokou soutěskou splavovalo dříví. Uskutečnily se tady i četné pokusy plavby na vorech od Dolského mlýna po Hřensko. Vzhledem k tomu, že byly úspěšné, začal kníže Edmund Clary-Aldrigen upravovat soutěsky pro veřejnost. V roce 1890 byla Tichá (Edmunova) soutěska společně s nově postavenou restaurací slavnostně otevřena. O osm let později byla pro veřejnost otevřena i Divoká soutěska.
Tichá soutěska se nachází na dolním toku Kamenice nedaleko Hřenska. Údolí má 50 - 150 m strmé, místy až svislé skalní stěny. Některé skalní bloky jsou svaleny až na dno kaňonu. Vířením vody a písku vznikly v korytě obří hrnce a různé prohlubně. Díky inverzním pásmům se tady daří rostlinám typických pro vyšší polohu. Divoká soutěska je výše proti proudu říčky Kamenice a navazuje na Tichou soutěsku u Mezního můstku. Oplývá podobnými přírodními krásami jako Tichá soutěska.
V soutěskách se provozuje převoz na lodičkách s humorným výkladem převozníka a spuštěním vodopádu. Edmundova soutěska je splavná v délce 990 m a Divoká soutěska v délce 490 m. Sezóna začíná každý rok v pátek před Velikonocemi a končí koncem října.
Přístup k soutěskám je z obce Hřensko po naučné stezce. Některé úseky soutěsek nejsou kvůli ochraně přírody přístupné veřejnosti.

Soutěsky u Hřenska - říčka Kamenice je z obou stran obklopena hradbou vysokých skal. Máte možnost se tady projít romantickou přírodou pod skalními převisy, několika tunely, přes úzké lávky. Dva úseky cesty lze absolvovat pouze na lodičce – jedná se o Tichou (Edmundovu) a Divokou soutěsku, Web: www.soutesky-hrensko.cz

Bad Schandau

Příhraniční městečko je největší v Saském Švýcarsku a je pro turisty jeden z výchozích bodů pro putování po Saském Švýcarsku. Rozvoj cestovního ruchu se datuje na poč. 19.století, kdy se rozvinula v tomto kraji doprava, jak lodní tak železniční. Bad Schandau je uznáváno jako nejstarší lázeňské město v Sasku, kde byl už v 18.století objeven léčivý pramen. Dr. Kneipp pak lázně proslavil svými léčebnými kúrami. Dnes je velkým lákadlem "Toskana Therme" termální lázně, které byli nově rekonstruovány po povodních, nachází se zde několik bazénů, kde se hosté ponoří do jiného světa díky meditační hudbě, aromaterapii a světelným efektům. V areálu je několik saun, wellnes-oddělení, restaurace.
Hned za lázeňskou promenádou se otevírá romantické údolí potoka Kirnitzsch, odkud vyjíždí v pravidelných intervalech historická elektrická dráha.
V centru městečka můžete navštívit botanickou zahradu , muzeum, kostel nebo se svézt elektrickým výtahem nad Bad Schandau. B.Schandau je vhodné jako výchozí bod k turistice do okolí, je zde možnost sportování a hlavně zde prochází cyklistická stezka podél Labe, pro pasivní odpočinek vám nabízí několik příjemných kaváren a restaurací

Königstein

o co jde: vojenská pevnost
místo: Königstein, Německo
prohlídky: placený vstup, volné prohlídky, placený audio průvodce

Vojenská pevnost Königstein se nachází ve spolkové zemi Sasko asi 15 km po proudu Labe od hraničního přechodu Hřensko – Schmilka. V podhradí této pevnosti leží stejnojmenné městečko. První zmínka o této pevnosti je z roku 1233, kdy se jednalo pouze o menší strážní tvrz chránící Labskou vodní cestu.
Pevnost sloužila vzhledem ke své strategické poloze jako vojenská kasárna, svého času také jako vězení a pro svou nedobytnost jako pokladnice Saských stříbrných rezerv. Toto rozmanité využití se projevilo na budovách, které jsou rozmístěny v celém areálu pevnosti.
Do Königsteinu vedou dvě přístupové cesty. První cesta je pro ty, kteří mají rádi staré hrady s jejich romantickým nádechem. Tato cesta vede spodní hlavní bránou v hradbách, v zadní části pevnosti. Druhým vstupem jsou výtahy, které jsou v přední části pevnosti. První vede pískovcovou skálou a ústí v nejvyšší části hradeb. Druhý prosklený vede vně pevnosti a je vidět již z velké dálky a velmi ovlivňuje pohled na pevnost. Nejzajímavější částí pevnosti jsou hradby, které jsou tím, jak navazují na skálu, na které je pevnost postavena, opravdu velmi krásné a zajímavé. Vinou se kolem celé pevnosti v délce cca 2 km a svým důmyslným spojením s přírodním terénem patří k doméně celé pevnosti.

Důkladná prohlídka areálu zabere tak tři, čtyři hodiny. Cizinci si zde mohou za poplatek zapůjčení elektronického průvodce v několika jazycích, který se rozhodně vyplatí. Je i v české verzi. Pro návštěvníky, kteří přijedou později a již nebudou volná místa na parkovišti přímo pod hradem, je připraveno náhradní parkoviště o několik kilometrů dále. Aby člověk nebyl unavený již z pochodu od náhradního parkoviště, je mu k dispozici patrový autobus v kombinaci s výletním vláčkem, který jej za poplatek doveze přímo k pevnostní pokladně.